Josef Cink / JosefCink.com

Záchrana motáků lužních 🌾🦅

Zlatavá pole ve Středočeském kraji ukrývají v letních měsících nejedno tajemství. Tím nejkrásnějším, ale zároveň nejzranitelnějším, jsou hnízda motáků lužních – elegantních dravců, kteří si pro odchov rodiny vybírají poměrně rizikové prostředí. Letos v červenci jsem se zapojil do dohledávání hnízd a jejich následné ochrany – tedy do aktivity, která těmto ptákům doslova zachraňuje život. Společně s ornitology Pepou Veselým (Přírodovědný spolek Dobříš), Tomášem Trnkou (Tomas Trnka birding.cz - johobirding) jsme se vydali odkontrolovat několik těchto hnízd.

Tichá hrozba v obilí

Motáci lužní si totiž staví hnízda přímo na zemi – nejčastěji v lánu obilí, jeteli nebo řepce. Dokud plodiny rostou, jsou mláďata v bezpečí. Jakmile však přijde čas žní, mění se úkryt v past a neletuschopným mláďatům pod žacími lištami hrozí trýznivá smrt. Vše proto začíná hodinami trpělivého pozorování z dálky, kdy je potřeba přesně vysledovat místo, kam dospělí ptáci nosí potravu.

Pachová stopa a záchranná improvizace

Běžně se nalezená hnízda značí kůly a staví se kolem nich drátěná oplocenka. Má to však háček – každá lidská návštěva zanechá pachovou stopu, která pro lišky průzkumnice funguje jako neviditelná vodící linka vedoucí přímo k hnízdu. V našem případě navíc majitel pozemku s klasickým ohradníkem a značením nesouhlasil. Musela proto nastoupit rychlá improvizace. Pepa vymyslel náhradní plán - na bezpečném okraji pole jsme pro mláďata společně vybudovali umělý „pelíšek“.

Pepa drobotinu nejprve okroužkoval a následně jsme mláďata přenesli do nového domova, vzdáleného zhruba 200 metrů od toho původního. S napětím jsme pak z dálky sledovali oblohu. Přijme samice novou lokalitu? K mé obrovské úlevě to netrvalo ani pár minut. Samice si své ratolesti v náhradním pelíšku bez zaváhání našla a okamžitě se k nim vrátila.

Pohled na to, jak tito mladí dravci díky včasnému zásahu, ornitologické invenci a vstřícnosti zemědělců dostali šanci dospět a vznést se k nebi, je jedním z těch momentů, které člověka naplní hřejivou radostí. 💚

📸 Fotografie, jak taková přirozená i oplocená hnízda vypadají, naleznete na mé webové stránce https://www.josefcink.com

⭕ Moták lužní se u nás řadí mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.

▶️ Moták lužní | Středočeský kraj

▸ Sony α ILCE-7 Mark IV
▸ Sony FE 70-200 mm f/2.8 GM OSS II
▸ Sony FE 200-600 mm f/5.6-6.3 G OSS
www.josefcink.com | www.czechwildlife.cz | www.instagram.com/josef.cink

První setkání se stromovkou 🐍

Česká příroda je domovem celkem pěti druhů hadů – čtyř druhů užovek a jedné jedovaté zmije. Ačkoliv trávím v přírodě spoustu času, setkání s naším vůbec nejdelším plazem, vzácnou užovkou stromovou, pro mě bylo absolutní premiérou.

A je to pořádný had. Dorůstá totiž až kolem dvou metrů a v porovnání s ostatními našimi druhy působí opravdu impozantně.

Když se před vámi nečekaně zavlní hadí tělo, instinktivně se většině z nás trochu zrychlí tep. Jak ale rychle poznat, zda máme před sebou užovku, nebo zmiji obecnou?

Zmije má sice typickou „klikatou čáru“, ale ta není spolehlivým znamením. Někdy bývá velmi nevýrazná, u černé varianty pak téměř chybí. Pomoci může také tvar hlavy – zmije ji má výrazně širší a trojúhelníkovitě utvářenou. Jenže užovky při ohrožení dokážou hlavu i krk výrazně zploštit a jejich silueta pak může zmiji nápadně připomínat. Přesně na to jsem ostatně několikrát narazil u užovky hladké. Na první pohled dokázala hlavou téměř dokonale „zahrát“ na zmiji. Určování tak může být někdy opravdu velmi zrádné!

V takové chvíli jsou mnohem cennějším znakem oči! Všechny naše užovky mají zornice kulaté (jako lidé), naopak zmije má zornice s vertikální štěrbinou (jako u kočky).

Proč „stromová“ a kde v Česku žije? 🌳

Své druhové jméno nezískala tato užovka náhodou. Je totiž výborným lezcem a dokáže šplhat po kmenech, větvích i v hustých křovinách. Pomáhá jí v tom mimo jiné stavba břišních šupin, která jí umožňuje získat dobrou oporu i při šplhání po svislém povrchu.

Její kořist tvoří především drobní hlodavci, ptáci a jejich mláďata. Přestože je tedy „stromová“, zdaleka neznamená, že tráví život jen v korunách stromů. Typická jsou pro ni především teplá, prosluněná a členitá stanoviště s křovinami, řídkými lesy, úkryty a roztroušenými stromy.

V České republice je užovka stromová mimořádně vzácná. Naše území leží na severním okraji jejího evropského areálu a její výskyt je rozdělen do několika izolovaných oblastí.

Nejvýznamnější populace najdeme v Poohří, především v okolí Stráže nad Ohří, a v Podyjí. Další výskyty jsou známé v Bílých Karpatech a v posledních letech také ve středním Povltaví. Jednotlivé nálezy jsou známy rovněž z Hodonínska, kde se v oblasti dnešního CHKO Soutok její výskyt dále ověřuje.

Její vzácnost přitom není dána jen tím, že je u nás na okraji svého areálu. Potřebuje pestrou, členitou krajinu – slunné stráně, křoviny, řídké lesy, meze, zídky a další místa s dostatkem úkrytů a vhodných míst k rozmnožování.

Měli jste už někdy to obrovské štěstí spatřit užovku stromovou ve volné přírodě na vlastní oči? Podělte se o své zážitky v komentářích! 👇

⭕ Užovka stromová se u nás řadí mezi zvláště chráněné druhy kategorie kriticky ohrožení.

▶️ Užovka stromová | in capture

▸ Sony α ILCE-7 Mark IV
▸ Sony FE 70-200 mm f/2.8 GM OSS II
www.josefcink.com | www.czechwildlife.cz | www.instagram.com/josef.cink

Hvězdný tábor v Brdech ✨

Kombinace částečného zatmění Slunce, navazujících nočních Perseid a nebývale teplé srpnové noci přilákala do srdce Brd nečekané množství lidí. Slzy svatého Vavřince sice sleduji na obloze každý rok, ale takový ruch, jaký panoval tentokrát v okolí Padrťských rybníků, opravdu nepamatuji.

Brdy jsou pro milovníky noční oblohy i astronomy unikátním útočištěm. V celém území CHKO nenajdete téměř žádné stálé zdroje umělého osvětlení, což z nich dělá jeden z posledních ostrovů skutečné „přírodní tmy“ uprostřed středních Čech. Zdejší oblast Padrtě leží v chráněném údolí v nadmořské výšce přes 600 metrů, kde okolní brdské kopce a lesy přirozeně odstiňují světelné znečištění z okolních měst. Právě díky tomu tu Mléčná dráha vystupuje v plné kráse a lze odsud spatřit i ty nejméně nápadné meteory.

Že je Padrť pro pozorování ideální, jsem ale evidentně nevěděl jen já. Jen přímo v jejím okolí jsem na různých místech napočítal dobrých dvacet nocležníků, kteří si na karimatkách ustlali přímo pod širým nebem. Bylo fascinující sledovat tu tichou, pospolitou atmosféru lidí rozesetých po krajině, jak společně čekají na moment, kdy naši atmosféru protnou prachové částice z komety 109P/Swift-Tuttle.

▶️ Perseidy | CHKO Brdy, Padrť [multiexpozice]

▸ Sony α ILCE-7 Mark IV
▸ SIGMA 14 mm f/1,8 DG Art
www.josefcink.com | www.czechwildlife.cz | www.instagram.com/josef.cink

Tajemný fantom našich luk

Jako již několikátý rok v řadě jsem se i letos na začátku léta vypravil na tok chřástalů polních, a to jak do CHKO Brdy, tak na Šumavu. Co do počtu volajících samců byl však letošní rok bohužel jeden z vůbec nejslabších. Bylo to dáno jednak dlouhodobě suchým obdobím a s tím spojenou nízkou vegetací, která těmto skrytě žijícím ptákům chybí jako nezbytný úkryt. V Brdech jsem napočítal jen něco kolem sedmi kohoutků a na Šumavě to byl letos největší propadák - i když je pravda, že jsem tam vyrazil o nějaký týden dříve než obvykle a kohoutci možná v té době teprve dolétali na svá stanoviště.

Přesto se na nás usmálo obrovské štěstí! V Brdech se nám s kamarádem Benem podařilo něco, co jistě potěší každého kroužkovatele: odfotit okroužkovaného samečka a přímo z pořízených fotografií odečíst úplné údaje z kroužku. Tyto cenné informace jsem následně odeslal do Kroužkovací stanice Národního muzea. Obratem mi dorazil protokol. Tohoto samečka okroužkoval v loňském roce kolega ornitolog Petr Homolka (protokol najdete na jednom z přiložených obrázků).

Když za tímhle nenápadným ptákem vyrážím, vždycky si znovu uvědomím, jak nesmírně fascinujícím druhem pro naši ornitologii vlastně je. Ačkoliv se velikostí a zbarvením podobá štíhlé koroptvi, jeho tělo je z boků silně zploštělé, což mu umožňuje doslova proklouznout i tou nejhustší vegetací. V trávě si dokonce pro rychlý a nenápadný pohyb vyšlapává jakési přízemní tunely. Kolegové, kteří měli chřástala v ruce, navíc popisují, že navzdory neustálému pohybu ve vlhkém a studeném travním porostu je pták pod peřím naprosto suchý a příjemně teplý. Jeho opeření totiž funguje jako naprosto vynikající hydroizolace.

Dalším obrovským paradoxem je jeho létání. I když jej přes den letět spatříte jen zcela výjimečně, ve skutečnosti se jedná o excelentního letce a dálkového migranta. Z našich luk se vydává zimovat až do subsaharské Afriky, přičemž jeho zimoviště sahají od východní části Demokratické republiky Kongo a Tanzanie až do jižní Afriky.

Z hlediska moderní ekologie a ochrany přírody funguje dnes chřástal jako takzvaný "deštníkový druh". To znamená, že ochranářská opatření cílená primárně na jeho záchranu – typicky posun seče luk až na období po 15. srpnu – prokazatelně pomáhají chránit i řadu dalších ohrožených lučních ptáků.

Ti z vás, kteří za chřástaly vyrážejí, jistě milují ten pocit, když se v podvečer nebo v noci loukou rozezní jejich typický skřehotavý hlas „krex-krex“, který nezaměnitelně připomíná hru na hřeben. Právě tento rytmický a do daleka se nesoucí zvuk dal koneckonců druhu i jeho latinské vědecké jméno - Crex crex.

⭕ Chřástal polní u nás patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožený.

▶️ Chřástal polní | CHKO Brdy a CHKO Šumava

▸ Sony α ILCE-7 Mark IV
▸ Sony FE 70-200 mm f/2.8 GM OSS II
▸ Sony FE 200-600 mm f/5.6-6.3 G OSS

www.josefcink.com | www.czechwildlife.cz | www.instagram.com/josef.cink

Duch lesa

Slyšeli jste někdy za večerního soumraku hluboké zachraplání a ostré písknutí? Pokud ano, měli jste tu čest potkat jednoho z nejhůře polapitelných obyvatel našich hvozdů. Sluka lesní je opravdový lesní duch. Tajuplná, dokonale maskovaná a aktivní v době, kdy většina lidí opouští les. Celé roky jsem se ji pokoušel zachytit objektivem, ale ona mi neustále unikala. Jako by věděla o každém mém kroku.

O tom, jak moc dokáže člověka přečůrat, bych mohl vyprávět. Vzpomínám si na nejvtipnější moment ze svých slukových začátků v CHKO Brdy. Tehdy jsem se ji snažil dostat na zem v období jejího jarního toku. Jeden starý, zkušený hajný mi tehdy poradil starý trik: sluka se prý dá přimět k přistání jednoduše tím, že ve chvíli, kdy přeletuje nad vámi, vyhodíte do vzduchu čepici. Tokající sameček si prý myslí, že ze země právě vystartovala svolná samička, a okamžitě zamíří dolů.

Měl jsem tehdy perfektně vypozorované místo, kde se sluka v podvečer pravidelně prolétala. Zamaskovaný v poněkud extravagantním „módním outfitu“ – vojenském hejkalu, ze kterého visely stovky třásní – jsem zasedl na okraji polootevřené mýtiny a trpělivě čekal. Po půl hodině se to stalo. Sluka se objevila na obloze. Vystihl jsem správný moment a vymrštil do vzduchu svou oblíbenou kšiltovku. Sluka ve vzduchu předvedla neuvěřitelný, bleskový manévr. Jenže já, s omezeným výhledem přes třásně hejkala kolem obličeje, jsem ji v ten mžik ztratil z dohledu. Obloha byla prázdná, před sebou na zemi jsem nic neviděl. Nastalo hrobové ticho. Čekal jsem, zda nepoletí druhé kolo, ale nic se nedělo. Vypnul jsem fotoaparát, začal se zvedat ze země a v tom mi to došlo. Ta potvora přistála totiž bez hlesu přímo za mými zády, do mé bezprostřední blízkosti! Jakmile jsem se pohnul, využila svého 360stupňového rozhledu, okamžitě se zvedla a vzala roha. Zůstal jsem tam stát sám, s kšiltovkou v trávě a s pocitem, že mě ten lesní duch právě vyškolil.

Tento fascinující rituál, kterému ornitologové a myslivci říkají „přetahování“, má mimochodem velmi přesný řád. Večerní lety sluk jsou totiž přísně synchronizované s intenzitou světla (nastávají při hodnotách kolem 2 luxů). Samečci začínají létat zhruba 15 až 30 minut po západu slunce a jejich aktivita trvá pouhých 30 až 45 minut, než padne úplná tma (podruhé pak létají krátce před úsvitem). Během tohoto letu nízko nad korunami stromů obhajují své teritorium a vydávají dva nezaměnitelné zvuky: hluboké, chraplavé a několikrát opakované „kvorkání“, které náhle zakončí ostrým, vysokým písknutím či „pšikáním“.

Na ten pravý fotografický moment jsem si musel počkat až do předchozích dnů. Všechno se to sešlo na Šumavě, kam jsme vyrazili s kamarádem Tomášem Joho birding na noční trip za šumavskými sovami.

Jak to dopadlo se může dočíst na https://www.josefcink.com/blog/priroda/sluka-lesni/

⭕️ Sluka lesní u nás patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie ohrožení.

Sluka lesní | CHKO Šumava

▸ Sony α ILCE-7 Mark IV
▸ Sony FE 200-600 mm f/5.6-6.3 G OSS

www.josefcink.com | www.czechwildlife.cz | www.instagram.com/josef.cink

🐾 Rys v TERMOVIZI

Představte si hlubokou šumavskou noc. Ručičky hodinek ukazují kolem půlnoci. S kolegou Tomášem - Joho birding se vracíme z nočního monitoringu sov. Všude kolem je ticho, které by se dalo krájet. Najednou se v hledáčku našich termovizí rozsvítí silueta, ze které se nám zatají dech.

Z nedaleké skalky sestoupí naše největší kočkovitá šelma – rys ostrovid. O pár desítek metrů dál sedí na lesní pěšině zajíc a my v přímém přenosu přes termovizi sledujeme, jak se rys plíží, maskuje každičký pohyb a snaží se nepozorovaně přiblížit na vzdálenost jednoho bleskového výpadu. Jak to dopadlo? Zajíc nakonec zmizel v hustém podrostu a příroda si své tajemství nechala pro sebe. Pro nás to byl ale další nezapomenutelný zážitek! 🌲✨

Slyšet nebo vidět rysa je jako najít jehlu v kupce sena. Při březnovém monitoringu sov v CHKO Šumava jsem rysa v tomto „čtverci“ (faunistickém mapovacím kvadrátu) slyšel několikrát. V dubnu a na přelomu března a května jsem pak zase jiného rysího kocourka akusticky detekoval v CHKO Brdy. A právě v minulých dnech dostal tento brdský samotář naději na rodinu!

Do Brd totiž zamířila mladá rysí samice Jane. Tu se podařilo jako osiřelé rysí kotě nalezené na podzim 2025 na Šumavě zachránit, úspěšně ji rehabilitovat téměř bez kontaktu s lidmi v polodivokém zvěřinci v Bavorském lese a připravit na návrat do divočiny. V Brdech jsme s kolegy v posledních letech zaznamenávali pouze migrující rysí samce ze Šumavy. Kvůli absenci samic zde rysové neměli stálá teritoria a nemohli se rozmnožovat. Jane je tak tou chybějící polovinou skládačky – a její příběh přepisuje historii české ochrany přírody! 🎓 🧩

S rysem naživo jsem se setkal v životě již podruhé. Poprvé to bylo právě v CHKO Brdy, kde jsem vůbec poprvé v této chráněné oblasti potvrdil přítomnost tehdy známého rysího kocourka. Toho se mi nakonec podařilo zaznamenat i pomocí fotopasti a dal jsem mu jméno Fabián podle legendárního patrona Brd. Toto setkání ve mně nezanechalo jen silnou vzpomínku, ale inspirovalo mě k dlouhodobému monitoringu velkých šelem, kterému se od roku 2018 aktivně věnuji.

⭕️ Rys ostrovid u nás patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.

Rys ostrovid | CHKO Šumava

▸ HIKMICRO termovize

www.josefcink.com | www.czechwildlife.cz | www.instagram.com/josef.cink

Když se strom dívá

Na naší společné soví výpravě s klienty jsme měli to štěstí pozorovat samičku sýce rousného, jak vykukuje ze své „garsonky“. Vypadala skoro jako přísná paní domácí, která kontroluje, kdo se jí to potlouká pod okny. Tato dutina však není jejím vlastním dílem. Sýc je bytostně spjat s prací „černého tesaře“ – datla černého. Bez jeho neúnavného tesání by tito malí lovci v našich horách zkrátka neměli kde hlavu složit.

To, co jsme viděli – onen upřený pohled z kruhového otvoru – je pro sýce typické monitorování okolí. Samička takto pasivně hlídá své teritorium i bezpečí dutiny. Pod tímto zdánlivě klidným zevnějškem se ale skrývá fascinující biologická výbava. Zatímco my vnímáme les hlavně očima, ona ho „vidí“ především jako dokonalou zvukovou mapu.

Díky extrémní asymetrii ušních otvorů (má jedno ucho výš než druhé) dokáže sýc lokalizovat šramot hraboše pod sněhem nebo v listí s přesností na centimetry. Její obličejový disk pak funguje jako satelitní parabola, která každý zvukový záchvěv směruje přímo k bubínkům.

Sýc rousný sází na strategii ticha. Jeho peří je stvořeno tak, aby pohlcovalo hluk letu, a jeho denní život je lekcí z absolutního splynutí s kůrou stromů. Bylo to úžasné setkání s tvorem, který je skutečným symbolem divočiny a tichým indikátorem toho, že tamní starý les je stále ještě zdravý.

--------------------------
✨ Chcete proniknout do fascinujícího světa sov? Vydejme se společně na výpravu za těmito tajemnými lovci a dalšími divokými zvířaty! Pod vedením zkušeného průvodce, který se dlouhodobě věnuje ochraně přírody, poznáte skrytá teritoria sov a odhalíte jejich tajemství. Více informací a objednávkový formulář najdete na mých webových stránkách v sekci „SLUŽBY / PRŮVODCE WILDLIFE“. 🦉🌿✨
--------------------------

⭕️ Sýc rousný u nás patří mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení.

Sýc rousný | CHKO Brdy

▸ Sony α ILCE-7 Mark IV
▸ Sony FE 200-600 mm f/5.6-6.3 G OSS

www.josefcink.com | www.czechwildlife.cz | www.instagram.com/josef.cink

Potápky roháče při stavbě hnízda

Při jedné z návštěv třeboňských rybníků, kdy jsem se vracel po toku jeřábků lesních, jsem narazil na nenápadný, ale fascinující pár – potápky roháče 🦆🦆, právě uprostřed stavby svého hnízda.

Po svatebních tancích, které připomínaly jemnou hru na hladině, oba pečlivě sbírali stébla orobince a další vodní rostliny. Hnízdo, které stavěli, bylo plovoucí a nacházelo se ve změti naplavených větví zapadaných do mělkého dna poblíž rákosí, což jim poskytovalo bezpečí a ochranu před vlnami.

Během dvou hodin, co jsem je mohl pozorovat, bylo jasné, jak důležitá je spolupráce obou rodičů – každý kousek materiálu, každý drobný pohyb byl společnou snahou připravit místo pro snůšku 2 až 6 vajec 🥚, na kterých se pak střídavě vystřídají při zahřívání a ochraně budoucích mláďat.

Krátký okamžik s nimi stačil, abych viděl, jak souhru a péči vkládají do svého hnízda 🦆.

⭕ Potápka roháč se u nás řadí mezi zvláště chráněné druhy kategorie ohrožení.

Potápka roháč | CHKO Třeboňsko

▸ Sony α ILCE-7 Mark IV
▸ Sony FE 200-600 mm f/5.6-6.3 G OSS
www.josefcink.com | www.czechwildlife.cz | www.instagram.com/josef.cink